C# (2000)

C# je moderní staticky typovaný programovací jazyk s virtuálním strojem (https://www.itnetwork.cz/csharp/zaklady/c-sharp-tutorial-uvod-do-jazyka-a-dot-net-framework), který je objektově orientovaný a typově bezpečný[2]. Byl poprvé představen veřejnosti v roce 2000 jako součást Visual Studia.NET[3]. C# je velmi podobný jazykům C, C++, Java a JavaScript[2].

C# se používá pro vývoj mnoha typů aplikací, které běží v .NET[2]. Jazyk se neustále vyvíjí a přidává nové funkce[1]. Například, v C# verzi 12, která byla vydána v listopadu 2023, byly přidány funkce jako primární konstruktory, výrazy kolekce, vložená pole, volitelné parametry ve výrazech lambda a další[1].

C# klade důraz na kompatibilitu mezi verzemi, aby se programy a knihovny mohly v průběhu času vyvíjet kompatibilním způsobem[2]. C# má jednotný systém typů, což znamená, že všechny typy v C#, včetně primitivních typů, jako jsou int a double, dědí z jednoho kořenového object typu[2].

C sharp, vyvinutý společností Microsoft s cílem spojit výpočetní schopnosti jazyka C++ s jednoduchostí jazyka Visual Basic, vychází z jazyka C++ a v mnoha ohledech se podobá jazyku Java. Používá se téměř ve všech produktech společnosti Microsoft a slouží především k vývoji desktopových aplikací.

Úvod do C# a .NET frameworku

1.1       Komentáře

/*

  Toto je komentář. Pokud komentujeme tímto způsobem,

  můžeme komentář rozdělit do více

  řádků

  */

  // další komentář, ale platí jen v oblasti jednoho řádku, pro další řádek

  // musím opět použít dvojici lomítek

Komentář je část programu, který překladač naprosto ignoruje a nijak neovlivní chod samotného programu.

1.2        Proměnná

 je pojmenované místo v operační paměti počítače, kam si můžeme uložit informace (jméno uživatele, aktuální čas nebo databázi článků), které se mohou změnit. Toto místo má podle typu proměnné také vyhrazenou určitou velikost, kterou proměnná nesmí přesáhnout (např. číslo nesmí být větší než 2 147 483 647).Má vždy nějaký datový typ, může to být číslo, znak, text… Proměnnou je nutno nejdříve tzv. deklarovat, čili říci jazyku jak se bude jmenovat a jakého datového typu bude.

C# je staticky typovaný jazyk, všechny proměnné musíme nejprve deklarovat s jejich datovým typem.

1.2.1       Typy proměnných

• Celá čísla: int
• Desetinná čísla: double
• Textový řetězec: string
• 1 znak: char
• Logická hodnoty: bool

1.2.1.1       Celkový přehled všech datových typů

• Hodnotové typy

• 
  Odkazové typy

bool je jeden z nejjednodušších datových typů. Může nabývat pouze dvou hodnot – false (nepravda) nebo true (pravda). Bool je důležité pochopit při používání logických operátorů, jako je podmínka if. 

1.2.2       Deklarace proměnných

Kdy? Vždy před prvním použitím.

Kde? Kdekoli ve zdrojovém kódu.

Jak? Datový typ proměnná;

1.3       Jak může proměnná získat hodnotu?

1. Přiřazovacím příkazem
   proměnná = výraz; (čti do proměnné přiřaď výraz)

double PI = 3.14;

double ve zdrojovém kódu vždy píšu s desetinnou tečkou např. 3.14

2.Příkazem vstupu = zadáním z klávesnice

1.3.1       Zadávání z klávesnice = příkaz vstupu

string radek= Console.ReadLine();

char volba = Console.ReadKey().KeyChar;

Console.WriteLine(„Zadej délku obdélníka: „);

double delka = Convert.ToDouble(Console.ReadLine());

do double zadávám z klávesnice s desetinnou čárkou např. 3,14

1.3.2       Výstup na monitor

            Console.WriteLine(„Na řádku bylo:“);

Console.WriteLine(radek);
Console.WriteLine(„Na řádku bylo:“ + radek  );

1.4       Parsování = přetypování (změna datového typu)

1.4.1       String na int

string cislo;

cislo=“458“

int a = int.Parse(cislo);

nebo

int a = Convert.ToInt32(cislo);

1.4.2       Int na string

textcislo = Convert.ToString(a);

1.4.3       String na double

string value;
double number;
number = Double.Parse(value);

nebo

number = Convert.ToDouble(value);

float b = float.Parse(Console.ReadLine());

1.4.4       Double na string

  
 textcislo = Convert.ToString(a); 

1.1       Podmíněný příkaz

1.1.1       úplný

if (podmínka)

   {

   }

else

   {

   }

1.1.2       neúplný

if (podmínka)

   {

   }

1.1.3       Vícenásobné větvení

Výraz musí být celočíselný, char nebo string.

switch (výraz) {   case hodnota výrazu: příkazy;        break;   case hodnota výrazu: příkazy;        break;   default: příkazy;  //vykonají se, když výraz nabude jiné hodnoty než v case        break; }

Např.

int caseSwitch = 1;    

switch (caseSwitch)

      {

case 1:

              Console.WriteLine(„Case 1“);

break;

case 2:

              Console.WriteLine(„Case 2“);

break;

default:

              Console.WriteLine(„Default case“);

break;

      }

1.1       Cykly

1.1.1       For cyklus – s řídící proměnnou

Známý počet opakování cyklu

For+tab+tab

for (int i = 0; i <10; i++)

            {

            }

1.1.2       Do-while – s podmínkou na konci (do+tab+tab)

do

{

P1;

.

      PN;

} while (podmínka);

Čti dělej příkazy zatímco platí podmínka

1.1.3       While – s podmínkou na začátku (while+tab+tab)

while (podmínka)

{

P1;

.

      PN;

}

Čti zatímco platí podmínka, dělej příkazy

1.1       Pole

Pole je množina prvků stejného typu, jdoucích v paměti za sebou.
Každý prvek pole nemá své vlastní jméno, nýbrž pole je pojmenováno jako celek.
Prvky pole jsou indexovány (označeny čísly od 0) kvůli rychlému a snadnému přístupu.
K prvkům pole přistupujeme prostřednictvím jména pole a indexu.
Index je pořadové číslo prvku v rámci pole, uváděné v hranatých závorkách: Jmeno[index]
 Pole je vhodné pro zpracování cyklem – indexem bývá řídící proměnná cyklu.

Délka pole je Length

1.1.1       Deklarace

int[] array = new int[5];

string[] stringArray = new string[6];

1.1.2       Inicializace pole

int[] array1 = new int[] { 1, 3, 5, 7, 9 };

string[] weekDays = new string[] { „Sun“, „Mon“, „Tue“, „Wed“, „Thu“, „Fri“, „Sat“ };

int[] pole = new int[10];

pole[0] = 1;

for (int i = 0; i < 10; i++)

    pole[i] = i + 1;

for (int i = 0; i < pole.Length; i++)

    Console.WriteLine(pole[i]);

              }

       }

int[] array2 = { 1, 3, 5, 7, 9 };

string[] weekDays2 = { „Sun“, „Mon“, „Tue“, „Wed“, „Thu“, „Fri“, „Sat“ };

int[] array3;

array3 = new int[] { 1, 3, 5, 7, 9 };   // OK

//array3 = {1, 3, 5, 7, 9};   // Error

2        ekvivalentní zápisy:

int[] a = new int[] {1, 2, 3};

int[] t = new int[3];

t[0] = 1;

t[1] = 2;

t[2] = 3;

int[] a = t;

Následující příklad vytvoří pole int  10 prvků, inicializuje pole a vytiskne obsah pole.

using System;

class ArrayExample

{

    static void Main()

    {

        int[] a = new int[10];

        for (int i = 0; i < a.Length; i++)

        {

            a[i] = i * i;

        }

        for (int i = 0; i < a.Length; i++)

        {

            Console.WriteLine(a[i]);

        }

    }

}

Proměnná délka pole:

Console.WriteLine(„Ahoj, spočítám ti průměr známek. Kolik známek zadáš?“);

int pocet = int.Parse(Console.ReadLine());

int[] cisla = new int[pocet];

for (int i = 0; i < pocet; i++)

{

    Console.Write(„Zadejte {0}. číslo: „, i + 1);

    cisla[i] = int.Parse(Console.ReadLine());

}

Console.WriteLine(„Průměr tvých známek je: {0}“, cisla.Average());

Console.ReadKey();

Python – historie

Python byl vytvořen v roce 1990-1991 Guido van Rossumem v Matematickém centru Stitching v Nizozemsku jako následník jazyka nazývaného ABC. Guido i nadále zůstává hlavním autorem, ačkoliv je zde mnoho dalších přispěvatelů. Je možná zajímavé, že první myšlenka na tento projekt napadla autora na konci roku 1989, v čase naší sametové revoluce. Druhá podivná náhoda je i jeho příjmení: Rossum. Až moc připomíná český Rozum a i Čapkovo dílo R.U.R. (Rosum’s Universal Robots).

Jméno Python pochází z Monty Python’s Flying Circus. Tvůrci tohoto zábavného pořadu tvrdí, že nemá žádný význam a jim akorát připadalo zábavné. Stejně tak tvůrce Pythona GvR říká, že v době, kdy hledal jméno pro svůj nový jazyk, běžel v televizi tento seriál a že mu toto slovo připadalo vhodné. Proto snad dosud Python nemá oficiální logo, přestože na mnoha webech se objevuje had (přesněji krajta), což je jeden z anglických významů slova Python. Přesto oba tvůrci souvislosti s hady odmítají.

Vlasnosti jazyka

Python je interpretovaný, interaktivní a objektově orientovaný programovací jazyk. Často je srovnáván s Tcl, Perl, Scheme nebo Javou.

Python je srozumitelnější a vyžaduje méně řádků kódu než mnoho jiných počítačových programovacích jazyků. Populární weby, jako je Instagram, používají rámce napsané v jazyce Python.

Python se jednoduše učí a je to mocný programovací jazyk. Má výkonné vysokoúrovňové datové struktury a jednoduchý, přesto mocný, přístup k objektovému programování. Pythonovská elegantní syntaxe a dynamické typování, společně s jeho interpretovanou povahou, ho činí ideálním jazykem pro skriptování a rychlý vývoj aplikací v mnoha oblastech na většině platforem.

Pythonovský interpret a rozsáhlá standardní knihovna jsou zcela volně šiřitelné ve zdrojové nebo binární formě na všech hlavních platformách z pythonovské webové stránky Python.org. Na stejné stránce naleznete distribuce nebo odkazy na mnoho volně šiřitelných pythonovských modulů, programů a nástrojů třetích stran a i další dokumentaci.

Pythonovský interpret se dá snadno rozšířit pomocí nových funkcí a datových typů implementovaných v C nebo C++ (nebo jiného jazyka volatelného z C). Je také vhodný jako rozšiřující jazyk pro aplikace, které si uživatel přizpůsobuje svým potřebám.

Kdo Python používá

• Seznam – freemail
• Google
• Industrial Light & Magic – StarWars II
• a další…

Co se s Pythonem dá dělat

• grafika
• audio
• networking
• hry
• vědecké výpočty
• webové programování
• scriptování
• administrace

• Python je dynamicky typovaný programovací jazyk, který je velmi oblíbený pro svou jednoduchost a čitelnost kódu. Níže je uveden přehled některých základních příkazů v Pythonu.

  1. Přiřazení hodnoty do proměnné: V Pythonu můžeme hodnotu přiřadit do proměnné pomocí rovnítkového operátoru =¹. Například:
     Python

      

     promenna = 100 * 3.14
     

     Kód vygenerovaný AI. Pečlivě si je projděte a používejte. Další informace v nejčastějších dotazech.
  2. Přetypování proměnných: Python umožňuje změnit typ proměnné pomocí funkcí jako int(), float() a str()². Například:
     Python

      

     cele_cislo = int(input("Zadej celé číslo:"))
     racio_cislo = float(input())
     retezec = str(input())
     

     Kód vygenerovaný AI. Pečlivě si je projděte a používejte. Další informace v nejčastějších dotazech.
  3. Vstup a výstup: Python má vestavěné funkce pro vstup a výstup dat¹. Funkce input() se používá pro vstup dat od uživatele, zatímco funkce print() se používá pro výstup dat¹. Například:
     Python

      

     vstup = input("Zadej text: ")
     print("Zadal jsi: ", vstup)
     

     Kód vygenerovaný AI. Pečlivě si je projděte a používejte. Další informace v nejčastějších dotazech.
  4. Komentáře: V Pythonu se používá symbol # pro jednořádkové komentáře¹. Například:
     Python

      

     # Toto je komentář
     

     Kód vygenerovaný AI. Pečlivě si je projděte a používejte. Další informace v nejčastějších dotazech.
  5. Matematické operace: Python podporuje základní matematické operace jako sčítání (+), odečítání (-), násobení (*), dělení (/), celočíselné dělení (//), zbytek po dělení (%) a mocnění (**)¹. Například:
     Python

      

     vysledek = 7 * (3 + 2) / 5
     

     Přehled některých základních struktur v Pythonu:

     1. Podmíněné příkazy (if, elif, else): Tyto příkazy se používají k vytvoření podmíněné logiky v programu¹12. Například:
        Python

         

        if a == 0:
            print("a je rovno 0")
        elif a > 0:
            print("a je kladné")
        else:
            print("a je záporné")
        

         
     2. Cyklus for: Tento cyklus se používá k iteraci přes sekvenci (například seznam nebo řetězec) nebo jiný iterovatelný objekt². Například:
        Python

         

        for i in range(1, 11):
            print(i, end = ' ')
        

         
     3. Cyklus while – s podmínkou na začátku – Python nemá cyklus s podmínkou na konci!:
        Tento cyklus opakuje blok příkazů, dokud je podmínka pravdivá³11. Například:
        Python

         

        n = 5
        while n > 0:
            print("Tohle se vypíše pětkrát.")
            n = n - 1
        

         
     4. Podmíněné výrazy: Tyto výrazy umožňují psát podmíněné příkazy na jednom řádku⁴. Například:
        Python

         

        x = 10
        y = 20
        print("x je větší než y") if x > y else print("x je menší než y")
        

        Logické operátory¹2:

        1. and: Tento operátor vrací True, pokud jsou obě podmínky pravdivé¹. Například:
           Python

            

           a = True
           b = False
           vysledek = a and b  # vysledek je False
           

            
        2. or: Tento operátor vrací True, pokud je alespoň jedna z podmínek pravdivá¹. Například:
           Python

            

           a = True
           b = False
           vysledek = a or b  # vysledek je True
           

            

        Tyto operátory se často používají v podmíněných výrazech pro kombinaci více podmínek¹2. Například, pokud chcete zjistit, jestli je kterékoli z dvou čísel záporné, můžete napsat¹:

        Python

         

        a = float(input("Zadej první číslo: "))
        b = float(input("Zadej druhé číslo: "))
        if a < 0 or b < 0:
            print("Alespoň jedno z čísel je záporné!")
        
        

        V Pythonu není příklad SWITCH / CASE (jako v PHP, C#, Pascalu či Javě), pokud tedy potřebujeme vícenásobné větvení tohoto typu, je konstrukce IF – ELIF – ELIF – ELIF možností, jak tuto strukturu elegantně zapsat:

        a = str(input("Zadej písmeno: "))
        if a == "A":
          print("a je rovno A")
        elif a == "B":
          print("a je rovno B")
        elif a == "C":
          print("a je rovno C")
        print("Konec programu")

        Tento typ větvení používáme pro výběr z variant, kdy proměnná (např. a) nabývá několik různých hodnot.

        Typicky při výběru variant z nabídky (menu), případně při zpracování řetězců.

        Operátory porovnání a logické spojky AND, OR a NOT

        Základem logického výrazu je buď proměnná typu bool, nebo porovnání proměnné jiného typu s další proměnnou nebo zadanou hodnotou. Operátory pro porovnání jsou následující:

        Operátor porovnání	Význam	Příklad
        ==	rovná se	a == 0
        !=	nerovná se	a != 0
        >	větší než	a > 0
        >=	větší nebo rovno	a >= 0
        <	menší než	a < b
        <=	menší nebo rovno	a <= b
        ===	identita objektů (proměnné ukazují na stejný objekt v paměti)	a === b

        Logickými spojkami spojujeme dílčí logické výrazy (např. porovnání výše) nebo proměnné typu bool do větších logických výrazů. Logické spojky se vyhodnocují zleva doprava a tzv. „líně“ (lazy evaluation). Tj, pokud už interpret Pythonu má jasno (např. proto, že mezi výrazy spojenými spojkou and je jeden False), dále už nevyhodnocuje.

        Není ani potřeba dělat při spojování porovnání pomocí logických spojek závorky, nicméně to vřele doporučujeme, usnadní to a přehlednost kódu.

        Logický operátor	Význam	Příklad
        and	a zároveň (oba výrazy musejí být pravdivé, aby byl výsledek pravdivý)	a > b and b > c
        or	nebo (stačí jeden pravdivý výraz, aby byl výsledek pravdivý)	a == 0 or a == 1
        not	negace (z pravdy udělá nepravdu a naopak)	not a ==b je to samé jako a != b