13. Internet

Vlastnosti Internetu

  • Celosvětová počítačová síť
  • Jádro tvoří servery komunikačních firem propojené rychlými propustnými spoji
  • K jádru se připojují uživatelé využívající služeb serverů
  • Komunikace probíhá podle jednotných pravidel – protokolu TCP/IP
    – Národní akademická síť CESNET2
    – Evropská síť GÉANT2
    – Americká akademická síť INTERNET2

Historie Internetu

  • 1970 – experimentální síť ARPANET – 50 PC, protokol NCP
  • 1980 – testování komunikačního protokolu TCP/IP
  • 1987 – vznik pojmu INTERNET – propojeno 27.000 PC
  • 1992 – 1 milion uživatelů
  • 1994 – počátky služby WWW a vznik prvních prohlížečů – Netscape Navigator
  • 1998 – 100 milionů uživatelů
  • 2002 – 500 milionů uživatelů
  • 2006 – 1000 milionů uživatelů
  • 2012 – 2,27 miliardy uživatelů
  • 2016 – víc než 3,2 miliardy uživatelů

Architektura sítí – vrstvy a protokoly

  • Vrstvový princip sítí
    Aplikační vrstva – provoz síťových aplikací – služeb
    Transportní vrstva – přenos dat mezi zdrojem a cílem
    Síťová vrstva – adresaci a směrování dat
    Hardwarová vrstva – parametry el. signálu
  • Protokol TCP/IP – Transmission Control Protocol / Internet Protocol
    • skupina pravidel pro komunikaci v sítích
    • každá vrsta pracuje podle specifických pravidel
  • Schema přenosu dat
 

Adresy uzlů sítě

    • MAC adresa – Medium Acces Control

fyzická adresa PC daná výrobcem adaptéru, 48 bitů – 6 x 8 bit hexadecimální prezentace 00-0A-48-0A-E5-44
Start -cmd -> ipconfig /all

    • IPadresa –  IPv4

logická adresa PC daná administrátorem, 32(128) bitů – 4 x 8 bit
číselná prezentace 202.195.82.164
Start -> Spustit -> cmd -> tracert server

  • Adresní prostor IPv4 byl v Evropě vyčerpán na konci roku 2019 a IPv4 adresy už jsou k dostání jen na volném trhu. Přesto je nasazování IPv6 v Česku jen pozvolné.
  • IP adresy a přiděluje mezinárodní organizace IANA (Internet Assigned Numbers Authority), konkrétně její divize ICANN (Internet Corporation for Assigned Names and Numbers). Poslední bloky IPv4 adres rozdělila organizace IANA už na začátku roku 2011.
  • Nejvhodnějším a roky doporučovaným řešením vyčerpaných IPv4 adres je přechod na internetový protokol verze 6. Zatímco verze 4 poskytovala 32bitové adresy, nabízí IPv6 128bitové adresy, čímž výrazně rozšiřuje adresní prostor. IPv6 adresa má podobu hexadecimálního zápisu, např. 2a02:2078:0105:1337:0000:0000:0000:0002 (počáteční nuly lze vynechat a nahradit je druhou dvojtečkou; 2a02:2078:105:1337::2).
  • „Co dělat, když chci migrovat na IPv6, ale stará zařízení protokol nepodporují a hromadná výměna za nové teď z finančního hlediska není možná?“ V takovém případě prostě nezbývá nic jiného, než stále používat IPv4 a dosluhující počítače postupně nahrazovat za ty, které IPv6 podporují.
  • Celosvětově podpora IPv6 roste. Většina internetového obsahu je dostupná přes IPv6 a pro weby státní správy dokonce platí povinnost tuto verzi protokolu nasadit. Výhledově by podpora IPv6 protokolu mohla zvýšit konkurenceschopnost některých firem, nebo ji alespoň nesnižovat.
Druhy IP adres
  1. Dynamická IP adresa je měnná IP adresa, poskytovatel připojení k internetu přiděluje svým zákazníkům IP adresy dynamicky, což znamená, že se při restartu počítače nebo modemu tato IP adresa mění – je odlišná. Dynamická IP adresa je považována za podstatně bezpečnější než statická IP adresa, protože je při každém připojení k internetu odlišná, čímž se podstatně eliminuje počet hackerských útoků na počítač
  2. Statická IP adresa je pevná, unikátní IP adresa, pod kterou vystupuje na internetu pouze jediný počítač. Velkým záporem statické IP adresy je to, že je považována za méně bezpečnou, protože dochází k přímé, stálé identifikaci majitelele počítače a tím pádem dochází k častým hackerským útokům na počítač. Pro hackeři je totiž IP adresa velice relevantní prvek, protože touto IP adresou identifikují oběť, respektive její počítač, pokud má oběť statickou – stálou IP adresu, tak je to živná půda pro hackera – kdykoliv se může připojit na počítač oběti.
pokud se načítá IP adresa automaticky z DHCP (Dynamic Host Configuration Protocol – automatické přidělování IP adres) , tak to ještě vůbec nemusí znamenat, že vám váš poskytovatel připojení k internetu přiděluje dynamickou IP adresu. Bývá to tak, že z DHCP se načítá stejná IP adresa pro konkrétní počítač, pro který je relevantní jeho MAC adresa.

Přístupnost – identifikaci IP adres na internetu určují dva druhy IP adres:

    1. Veřejná (vnější, externí) IP adresa

je jedinečná IP adresa (tuto IP adresu může vlastnit pouze jeden uživatel), která je v síti internet (nebo domácí síti) viditelná, proto je považována za méně bezpečnou, protože je zde větší riziko hackerských útoků atp. .

    1. Neveřejná (vnitřní, interní) IP adresa

znamená, že váš počítač není síti internet neviditelný a sdílí veřejnou IP adresu s ostatními uživateli sítě poskytovatele připojení k internetu, proto je považována za bezpečnější. Za neveřejnou IP adresu lze považovat např. IP adresu schovanou za anonymním proxy serverem.

Adresy 127.x.x.x (tzv. localhost, nejčastěji se používá adresa 127.0.0.1) jsou rezervovány pro tzv. loopback, logickou smyčku umožňující posílat pakety sám sobě.

Dále jsou vyčleněny rozsahy tzv. interních (neveřejných) IP adres (tzv. privátní IP adresy), které se používají pouze pro adresování vnitřních sítí (např. lokálních), na Internetu se nikdy nemohou objevit. Jako neveřejné jsou určeny adresy:

  • ve třídě A: 10.0.0.0 až 10.255.255.255 (celkem 1krát 16 777 216 adres; tj. 16 777 216 adres, z nichž je použitelných jen 16 777 214)
  • ve třídě B: 172.16.0.0 až 172.31.255.255 (celkem 16krát 65 536 adres; tj. 1 048 576 adres, z nichž je použitelných jen 1 048 544)
  • ve třídě C: 192.168.0.0 až 192.168.255.255 (celkem 256krát 256 adres; tj. 65 536 adres, z nichž je použitelných jen 65 024)
  • DN adresa – Domain Name – doménová adresa např. http://www.gymvla.cz
  • DNS server – převádí Domain Name na IP adresu a naopak

Přehled protokolu IPv6 (Internet Protocol verze 6)

Připojení k Internetu

Telefonní linka

    • Vytáčené připojení

– dnes již zastaralé – max. 56 kb/s, blokovaná stavice

    • ADSL

digitální telefonní přípojka s dvěma kanálydostupné a rozšířené, vysoké rychlosti od 2 do 25 Mbit/s
ADSL (anglicky Asymmetric Digital Subscriber Line) je v současnosti nejčastěji využívaný typ DSL[zdroj?]. Vyznačuje se asymetrickým připojením, kdy je rychlost dat přenášených k uživateli (anglicky download) vyšší, než rychlost dat odcházejících od uživatele směrem do Internetu (anglicky upload). Asymetrie naprosté většině uživatelů vyhovuje, protože odpovídá jejich běžným potřebám. Na druhou stranu může bránit rozvoji Webu 2.0 nebo videotelefonování, kde je nutné přenášet více dat oběma směry.

    • VDSL

VDSL nebo VHDSL (anglicky Very High Speed DSL) je DSL technologie umožňující rychlejší datový přenos přes existující telefonní vedení (plochý nekroucený kabel nebo kroucená dvojlinka), což zjednodušuje její nasazení, protože není nutné pokládat nové kabely. Druhá generace VDSL2 (ITU-T G.993.2) využívá šířky pásma až do 30 MHz, což zajišťuje velmi vysokou přenosovou rychlost až 100 Mbit/s současně v obou směrech. Ovšem tato maximální přenosová rychlost je dosažitelná při délce vedení maximálně do 300 metrů. S delším vedením nebo jeho nižší kvalitou se přenosová rychlost snižuje.

Bezdrátové (WiFi) připojení

Bezdrátové (WiFi) připojení

– dnes značně rozšířené a levné

– vyšší pořizovací náklady, přímá viditelnost, omezený dosah, závislost na počasí
– dva základní standardy – 2,4 (standardy 802.11b/g/n) a 5,0 GHz (standardy 802.11a/n)
Bezdrátová Wi-Fi síť může pracovat na několika standardech IEEE, které postupně vznikaly od roku 1997, kdy přišel základní 802.11 s datovou propustností maximálně 2 Mb/s (reálně 120 kB/s). O dva roky později byly schváleny standardy 802.11a (5 GHz, maximálně 54 Mb/s, reálně 3,1 MB/s) a 802.11b (2,4 GHz, maximálně 11 Mb/s, reálně 700 kB/s). Až standard 802.11g přinesl v roce 2003 rychlost 54 Mb/s i do 2,4GHz pásma, a Wi-Fi síť se tak stala jak cenově dostupnou, tak i použitelnou pro plnohodnotné surfování.
Maximální reálná rychlost přenosu dat je u 802.11g přibližně 3,1 MB/s (25 Mb/s). Skutečně vysoké rychlosti přenosu ale přinesl standard 802.11n v roce 2009 s maximální fyzickou rychlostí 600 Mb/s (reálně až 25 MB/s).
 Kabelová televize

– využití stávajících rozvodů ve velkých městech, vysoké rychlosti

 Síť mobilních telefonů

– využití sítě GSM, dnes cenově dostupné a běžné

– vhodné pro připojení nootebooků
 Satelitní síť

– pro běžné uživatele zatím drahé, vysoká rychlost 10 Gbit/s

– využití v neobydlených a nepřístupných oblastech

 

Služby Internetu

    1. Elektronická pošta
      • SMTP -Simple Mail Transfer Protocol (zkratka SMTP) je internetový protokol určený pro přenos zpráv elektronické pošty (e-mailů) mezi přepravci elektronické pošty (MTA). Protokol zajišťuje doručení pošty pomocí přímého spojení mezi odesílatelem a adresátem; zpráva je doručena do tzv. poštovní schránky adresáta, ke které potom může uživatel kdykoli (off-line) přistupovat (vybírat zprávy) pomocí protokolů POP3 nebo IMAP.
      • POP3 (Post Office Protocol) je internetový protokol, který se používá pro stahování emailových zpráv ze vzdáleného serveru na klienta (vlastní počítač).
      • IMAP (Internet Message Access Protocol) je internetový protokol pro vzdálený přístup k e-mailové schránce. Na rozdíl od protokolu POP3 umí IMAP pracovat v tzv. on-line i off-line režimu a nabízí pokročilé možnosti vzdálené správy (práce se složkami, přesouvání zpráv, prohledávání na straně serveru a podobně). V současné době se používá protokol IMAP4 (IMAP version 4 revision 1 – IMAP4rev1), který je definován v RFC 3501.
    2. Vyhledávání a zobrazení informací – HTTP (Hypertext Transfer Protocol) je internetový protokol určený pro výměnu hypertextových dokumentů ve formátu HTML (HTTPS – zabezpečený protokol). Používá obvykle port TCP/80, verze 1.1 protokolu je definována v RFC 2616. Tento protokol je spolu s elektronickou poštou tím nejvíce používaným a zasloužil se o obrovský rozmach internetu v posledních letech.
    3. Přenos souborů – FTP (anglicky File Transfer Protocol) je v informatice protokol pro přenos souborů mezi počítači pomocí počítačové sítě. Využívá protokol TCP z rodiny TCP/IP a může být používán nezávisle na použitém operačním systému (je platformně nezávislý). Definován byl v roce 1985 v RFC 959 a rozšířen byl v roce 1997 v RFC 2228. Jeho podpora je součástí webových prohlížečů nebo specializovaných programů (tzv. FTP klientů).
    4. Vzdálený přístup – Telnet(zkratka z Telecommunication Network) je v informatice označení protokolu používaném v počítačových sítích, který pomocí stejnojmenné aplikace umožňuje uživateli připojení ke vzdálenému počítači.
      telnet://anonym@anezka.vc.cvut.cz – login : visitor